HARRY POTTER A FÉNIXŮV ŘÁD | KDE NENÍ POŘÁDEK, TAM NASAĎ ROPUCHU

by - ledna 31, 2018

Náš Harryho příběh, nezačíná zrovna nejveseleji, ostatně, jako snad každý začátek. Harryho se rozhodnou navštívit vzácní hosté. Ale ne , Weasleyovci to pro tentokrát nebudou. Ale tito maníci jsou taktéž jeho staří známí. Mozkomoři. Stráže z kouzelnického vězení Azkabanu. Ale co dělají v Zobí ulici? Bez povolení ministerstva? To je všem velikou záhadou, ale v ani ne půlce knihy Vám to dozajista dojde, uvidíte.


vím, je to z 6, ale nešlo odolat 
I po tomto skandálu se Harry dostaví, již po páté, do školy. Do Bradavic. Domů. Tedy samozřejmě po tom, co podstoupí disciplinární řízení, kde měl vysvětlit a zargumentovat, co dělali mozkomorové tam, kde neměli co okounět , a kde bude mít také tu čest se poprvé setkat se svojí budoucí, noční můrkou. Dolinkou Umbridgeových. Přece. Nicméně, po trochu menším boji „souboj“ vyhraje a do Bradavic se vrátit bude moct. Ale že to bylo o fous.

Jakmile vkročí do hradu, rychle se zhrozí. Však u učitelského stolu sedí ta ropucha, která stála za jeho vyhazovem ze školy. A jelikož to byl kluk šikovný, dal si dva a dva dohromady, aby zjistil, že ona žena bude vyučovat obranu proti černé magii. Tedy, respektive, takto se ten předmět nazývá v ministerských tabulkách, ale paní náměstkyní Umbridgeové to očividně vrásky nedělá. Zakáže studentům používat čáry a kouzla o  jejích hodinách. Nejspíše se bála, aby studenti nemohli kouzla použít proti ní (víceméně, ono by to nebylo úplně nereálné).

Také se Harry shledává se svým kmotrem, Siriusem Blackem, v tzv. hlavním štábu Fénixova řádu, o kterým Harry doposud vůbec nevěděl. Proč mu o tom Brumbál vůbec nic neřekl? Že v něm byli kdysi i jeho rodiče, a především, z jakého důvodu zastupuje řád i Snape? Co má protentokrát zalubem?

Kniha je pořádná bichlička, toho si můžeme všimnout byť jen při pohledu na ní. Zda-li byla zbytečně protahovaná a zdlouhavá? Za žádnou cenu, není snad momentu, kdy bych se u ní alespoň jednou nudila, vážně! Miluju autorčin smysl pro detail, popis a vykreslení. Nevím, jak to ta ženská dělá, vážně netuším, ale jedině u jejích děl se mi stává to, že se začtu a zažeru do příběhu tak moc, že nevnímám okolí. Skoro, jako bych byla v transu.



Však je to skoro neuvěřitelné, až směšné, jen si to vezměte.. čtete knížku, velké uskupení listů papíru, kde je slovo vedle slova. Pouze OČIMA přejíždíte ona slova. Furt. A zase. Není to svým způsobem krásné a absurdní? Jak velký vliv na nás můžou mít prostá písmenka? Jak nás dokážou vysvobodit z reality? Tohle přesně Johanka umí. Objevila to pravé, vnitřní kouzlo nefalšovaného tištěného slova.



Jen ona umí postavy a jejich charaktery vykreslit tak, abyste je milovali a nenáviděli dle vaší aktuální nálady. Stejně jako v reálném životě, tak, jak to zkrátka je. Nemám ráda postavy, které jsou suché, které jsou naprosto bez jediné chyby, vady, které jsou neodolatelně krásné, sexy a svůdné.
Strašně se mi proto líbí, že na tohle autorka nehledí. Již od třetího dílu líčí Hermionu jako zevnějškem ne úplně krásnou dívku, za to velice obohacenou duševně, vnitřně. Vlastně ani Ron dle jejich slov není úplný fešák. Ale povahově ho to nikterak neovlivní.



A proč to tak okecávám a nevěnuji se vyloženě konkrétnímu dílu? Trošku se vyhýbám obsahové stránce, přeci jen, je to již pátý díl, nemusili ho číst bez výjimky všichni na planetě, proto bych ráda předešla spoilerům.


Jak bych to tedy shrnula? Tento díl, mě ostatně,  jako všechny ostatní v žádném případě nezklamal, naopak, potvrdil mi, že to můžu číst stále a stále dokola a stejně mě to nikdy neomrzí. Protože táhnout každý den do školy desetitunovou cihlu svědčí o minimálním citovým poutu. 



♥ 

You May Also Like

4 komentářů

  1. Já tedy čtu momentálně čtvrtý díl HP a už se těším až budu moct pochvalovat jak je dobrý, jako ostatní díly.

    OdpovědětVymazat
  2. Super recenze, já HP naprosto miluji a už to chce vážně re-reading. :D

    OdpovědětVymazat