2. 12. 2017

SIRÉNA | RECENZOVÁNÍ ROK PO DOČTENÍ? | BLOGMAS #2

Autor:  Kiera Cass
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydaní:  2017
Počet stran: 304 str.

Už je tomu přes osmdesát let, co se Kahlen „zaprodala“ oceánu. Nebo takhle, oceán ji ušetřil života pod podmínkou, že mu bude rovných sto let sloužit. Bude lákat pány mořeplavce na svůj jedovatý, škodlivý hlas, který nesmí člověk byť jen na vteřinku zaslechnout, pakliže se nechce utopit a poskytnout tak obživu Oceánu. No a takhle probíhá Kahlenin každodenní život. Už osmdesát let zabíjí nevinné zajíčky. Ale jisté přednosti a výhody to samozřejmě má. Za celých sto let nezestárne ani o píď. Nemůže si nikterak vzít život, nikdy neonemocní . . Toto všechno do doby, než se objeví krásný, intelektuální klučina, kterému Kahlen na pohled padne do noty. Ona je vůči vztahu s člověčí rasou skeptická, přeci jen nesmí zapomínat na to, že by s člověkem nemohla nikdy, do konce služby promluvit. Tak to chvíli trvá, než Kahlen Akinlinimu (asi to mám špatně, ale to jméno je prostě zapeklité 😉 ) taktéž opětuje. Ale jak
je možné, že se jí jakožto siréně zčista jasna oslabí imunita? A jak to, že si připadá pořád slabá?



Názor: Tuto knihu jsem četla skoro před rokem. V únoru, kdy vyšla. Nesčetněkrát jsem se na ní pokoušela sesmolit své pocity a dojmy, ale vždy marně. Byla to jedna z těch knížek, u kterých prostě nevíte, jak se vyjádřit. Také to tak máte?



Každopádně, recenzi píšu, už jsem skoro u konce, takže takový menší úspěch, co myslíte?



Kiera mi potvrdila, že psát zkrátka a bez debaty umí. Jen ona dokáže napsat knihu, kterou máte přečtenou za jedno odpoledne, ne, že bych ji za jedno odpoledne přečetla, ale kdybych si ji vzala namísto v pondělí třeba v sobotu, tak jsem opravdu jista, že bych ten „rekord“ snad i trhla.



Příběh mi neuvěřitelně přirostl k srdci. Nejenže ve mně vyvolávat opravdu různorodé pocity, nikdy jsem se do hlavních postav nezamilovala tolik, jako tady. Kahlen mi přišla rozumná, cílevědomá a ve všem jistá, což se třeba o autorčině Americe říci nedá, že?




Co se týče hlavní mužské postavy.. Taktéž jsem s ní neměla jediný problém, což se mi stává opravdu ojediněle. Obsahovala všechno, co by obsahovat dle mého mužská povaha měla. Měla intelektuál, potenciál a i kapku toho humoru. Snad ani jednou mě ničím nenaštval či nevytočil.



Strašně se mi líbí nápad a zasazení do oceánu. To je strašně geniální. Já jsem veliký milovník vody, ale z oceánů, moří a z velikých hloubek mám opravdu respekt. Abych ale pravdu řekla, Oceán jakožto postava příběhu mi tolik nesedla. Přišel mi strašně majetnický, sobecký a neohleduplný, jako by na světě nebylo nic důležitějšího než voda, což asi pravda je, ale nemusel to dávat až tak moc najevo.



Na to, že to je autorčina prvotina musím říct, že to silně konkuruje žánrem Selekci. Selekce je selekce, to je jasné, ale kdyby byla v tomto případě autorka více rozepsaná, byla by Siréna o fousek lepší, jak samotná Selekce. Veliká škoda, že není a nebude na pokračování.




Za mě mohu jedině a jedině doporučit. 

Žádné komentáře:

Okomentovat